Mezi nástroje finančního řízení patří: normy, rozpočty a kalkulace.
Rozdělení technickohospodářských norem
Normy spotřeby majetku
§ norma spotřeby materiálu (maximální množství materiálu, které lze spotřebovat na jednotku výkonu)
§ norma spotřeby energie (maximální množství energie na jednotku času/výkonu)
§ norma zásob (optimální výše zásob; zásoba, která zajišťuje plynulý chod výroby s minimálními náklady)
§ odpisová norma (sazba, míra opotřebení, pro odpisy)
§ kapacitní norma (max. výkon stroje na jednotku času)
Normy spotřeby práce
§ výkonová norma množství (maximální množství výrobků, které může zhotovit 1 pracovník za jednotku času)
§ výkonová norma času (maximální čas, který potřebuje 1 pracovník na zhotovení jednotky výkonu)
§ norma obsluhy (maximální počet pracovníků na jeden stroj/ maximální počet strojů, které může obsluhovat jeden pracovník)
§ norma početních stavů (maximální počet pracovníků v jednom útvaru)
Rozpočty
= obsahují předpokládané údaje
§ rozpočet nákladů – vychází z marketingového plánu prodeje, podkladem je předběžná kalkulace nebo kvalifikovaný odhad
§ rozpočet výnosů – závisí na velikosti předpokládaného prodeje a na výši cen
§ rozpočet příjmů a výdajů – základem je platební kalendář (umožňuje podniku sledovat jeho platební schopnost)
§ zakladatelský rozpočet – sestavuje se při zakládání podniku
Kalkulace
Způsob stanovení nákladů a budoucí ceny.
1. Z časového hlediska
§ předběžná kalkulace – vyhotovuje se před začátkem výrobního procesu a vyjadřuje plánovanou výši nákladů
§ výsledná kalkulace – po skončení výrobního procesu, vyjadřuje skutečnou výši nákladů, podkladem pro účetnictví
2. Podle předmětu
§ nákupní – souvisí s pořízením vstupů (práce, přírodní zdroje, kapitál), je důležitá pro vyhledávání vhodných dodavatelů
§ výrobní – souvisí s náklady souvisejícími s výrobou
§ prodejní – souvisí s prodejem výkonů (výrobky, služby, zboží), význam pro výběr odběratelů
